Osobní blog, určený především rodině a přátelům.

Nikdo vám nebrání číst, ale taky nezaručuju, že všechno pochopíte.

Navzdory předpokladům jsem stále naživu aneb krátká zpráva.

Za poslední - víc jak půl rok? - jsem se zvládla dvakrát přestěhovat, navštívit nepočetnekrát lékaře/nemocnice/pohotovost, nedopsat doktorát a nesehnat práci. Dobrá zpráva je, že nohy se poněkud zlepšily, byť spíše díky snahám mým než snahám lékařů (kteří jsou tu poněkud přepracovaní a tudíž nepříliš užiteční v okamžiku, kdy se potvrdilo, že to není extrémně urgentní - a extrémně urgentní je v tomto případě opravdu definováno jako 'fakt zrovna umírá'). A můj mozek je po všech testech certifikovaně naprosto v pořádku, což bylo popravdě trochu překvapivé. Nejen pro mně.

Posledních pár dní se zapíše do historie jako můj nejdivnější Pesach a není to tím, že proběhl další Zoom seder. Zoom seder is so 2020, anyway, jak tak něj padlo při pokecu během týdne.

Exhibice A: První večer jsem nakonec neoslavila vůbec, neb jsem experimentálně zjistila, že jsem měla zůstat u petržele, páč jsem poměrně alergická na nať celeru řapíkatého. Poté, co jsem konečně trochu splaskla, jsem se zas potýkala s nevěřícností rodiny, která nechápala 1) proč se něco takového v Anglii žere 2) jaktože jsem se svým štěstím ve třiceti ještě pořád naživu.